Historie plemene
Původ tohoto psa je velmi starodávný. I když je dnes uznávané plemeno naprosto nedávné (původní standart je z roku 1925, konečný z roku 1992), tak první psi s hřebenem obráceně rostoucí srsti se objevili v Egyptě 3000 let před n. l. V hrobech faraonů byly nalezeny řezby a malby, na kterých jsou psi s ridgem zobrazeni. Na jedné dřevořezbě je dokonce kupírovaný pes s čistým ridgem. Některé malby zobrazují kupírované ridgebacky lovící antilopy v poušti.
Plemeno rhodeský ridgeback pochází z Jižní Afriky a bylo vyšlechtěno z původních psů afrických Hotentotů a evropských plemen loveckých psů, která si přivezli přistěhovalci (nejčastěji je zmiňován bladhaund, pointer, německý ohař, mastif, doga, chrt, erdelteriér a skotský jelení pes). Původní africká plemena sloužila spíše jako honiči a byla pro lov lvů příliš malá, kdežto plemena dovezená z Evropy zas nebyla vhledem ke klimatickým podmínkám Afriky odolná ani vytrvalá. Tak došlo ke křížení domácích afrických honičů s evropskými plemeny loveckých psů. V 19. století pak křížení pokračovalo mimo jiné i v jižní oblasti dnešní Zimbabwe, tehdejší Rhodesie (odtud rhodeský).
Hlavním úkolem ridgebacků (nejčastěji pracovali ve smečce dvou až čtyř jedinců), bylo držet v úzkých predátory, obzvláště lvy, dokud nepřišel lovec. Pověra, že ridgebackové lvy zabíjeli, není pravdivá. Při lovu se uplatňovala jejich mimořádná pohyblivost, síla a schopnost pohybovat se stále rychleji a obratně unikat a vyhýbat se lvím drápům. Touto cestou lovu se vyvinul v nesmírně obratného a přitom velmi opatrného psa. Dále se využívali k ochraně domu, pásli dobytek a případně lovili. V dávných dobách byli používáni také jako
honiči.
Prvními Evropany, kteří viděli psy s ridgi, byli Portugalci, kteří přistáli na místě dnešního Kapského Města v Jižní Africe roku 1487. V roce 1648 přistáli v zálivu Holanďané a založili Kapské Město. Do tohoto města se přemístila i část domorodých obyvatel, které Holanďané nazývali Hotentoti, ale sami o sobě mluvili jako o Khoi-Khoinech (lidech lidí). Průvodcem těchto domorodců byl také lovecký pes s ridge (Khoikoi), Který byl proslulý svými loveckými schopnostmi. Měl úzkou hlavu a tělo velikosti šakala. Dalo by se říct, že s dnešními ridgebacky měl společný pouze obrácený pruh srsti na zádech. Přistěhovalci z Evropy s sebou měli své vlastní lovecké psy. Postupem času došlo ke křížení bloodhoundů a mastifů s místními hotentotskými psy s ridge. Jedno z prvních vyobrazení psa s ridge je na kresbě v knize "Misionářské cesty v Jižní Africe", kterou v roce 1875 napsal Dr. David Livingston. Samotný obrázek pochází z května 1858 a znázorňuje místo blízko jezera Ngami v Botswaně, kde mrtvého buvola obklopují lovci Khoisan a pes Khoikoi s ridge. Tento pes patřil známému lovci Baldwinovi, který ho získal v Bloemfonteinu v Jižní Africe. Jak jde vidět, tento pes ještě neměl velikost a mohutnost Ridgebacka, jak ho známe dnes.
Pro plemeno rhodeského ridgebacka je ale nejdůležitější jiný lovec, který se jmenoval Cornelius van Rooyen. Ten si v roce 1879 přivedl z Kimberley dvě fenky. Jmenovaly se Powder a Lorna, měly hrubou černou srst a Cornelius je pro jejich výborné lovecké schopnosti zkřížil se svými psy. Zajímavostí je, že nikdo není přesvědčený, že by některá z těchto fenek měla ridge. I přesto jsou právě ony pokládány za původkyně toho, co se stalo „erbem“ plemene, slavný ridge. Výsledkem tohoto křížení byl pes s ridge, červenou srstí a nedlouhými ocasy. Cornelius tyto psy křížil dalších 35 let, aby výsledkem byl pes s vynikajícími fyzickými vlastnostmi a přirozenou schopností štěkat na lvy. Bylo použito hlavně plemen khoikoi, chrt, buldok, pointer, irský teriér, erdel teriér, kolie a deerhound.
Cornelius van Rooyen se svým oblíbeným psem
V roce 1910 se do oblasti Matebelelan přistěhoval Francis Richard Barnes a usadil se na farmě Eskdale ve městě Figtree. O pět let později si koupil potomka Rooyenových psů Dinga. Později koupil ještě fenku Judy a založil velice slavnou chovatelskou stanici Eskdale Ridgebacks. Barnes postupem času přišel na nutnost stanovení standardu, protože se setkával s ridgebacky různých barev, srsti a velikost, což není pro plemeno dobré. V roce 1922 se setkalo malé shromáždění a diskutovalo o tomto problému. Výsledkem bylo založení klubu Rhodesian Ridgeback Clubu, jehož byl Barnes prvním prezidentem. Byly použity nejlepší znaky různých jedinců a postupně se sestavil první standart (z velké části vycházel ze standardu dalmatinů). Standart vznikl v roce 1925 a zůstal téměř beze změny až do dneška (pouze s drobnými úpravami). Od této doby vznikalo více a více chovatelských stanic a plemeno se šlechtilo k ideálu stanoveného standardu. K nejznámějším chovatelským stanicím z této doby patří Eskdale, Viking, Lion's Den, Drumbuck a Avondale.
Francis Richard Barnes